Moravské dvojzpevy IV. rada (Moravian Duets 4th series)

Zakukala zezulenka sedňa na boře,
zaplakala má panenka choďa po dvoře.
Ja co plačeš a nařikáš, dyť ty budeš má,
až zezulka na vánoce třkrát zakuká!

Jak pak bych já neplakala, šak nebudu tvá,
dyť zezulka na vánoce nikdá nekukát!
Pán Bůh mocné, Pán Bůh dobré, on to může dát,
Že zezulka na vánoce může zakukát!

Sviť měsíčku, vysoko, až já povandruju,
aby milá viděla, keró cestó půdu!
Půduli tó vrchňéší a nebo spodňéší,
bude plakat, nařikat moja némiléší.

Kólelo se, kólelo červené jabličko,
nemohlo se dokólet k mé mile na lůžko.
A když se dokólelo, odpoved' jí dalo:
s Pánem Bohem tu bévé, moja milá panno.

Jidú ženci z rolí, přikrývajte stoly,
stoly jaborové, užičky klenové.
Kdo mně pro ně půjde, ten můj milý bude.

Šel mně pro ně synek, bylo mu Martinek,
já sem mu slúbila svůj zelený vínek.

Vinku můj, vínku můj, co ti mám udělat?
Mámli ťa opustit? A lebo ťa nechat?

Má panenko krásná, nestrhaj mia z jasna,
trhaj mia na podzim, až sa já zhotovím!

Zrálo jabko, zrálo, jak dozrálo, spadlo,
že moje srdenko, do žalosti vpadlo.

Ne tak do žalosti, do velkého hoře,
že moje srdenko, nožem krájať može.

Ne tak nožem krájať ale pilú řezať,
dyť tebe nemožu, můj synečku, dostať.