Čtyři písně na slova srbské lidové poezie = Vier Lieder nach serbischen Volksdichtungen

Usnula panenka, usnula v travičce
vzala jí s tváří travička ruměnec,
travičce panenka zeleň zas odňala,
Když potom ze spaní panenka procitla,
s trávou se vadila, k soudu ji pohnala:
"Vrať  mi,  vrať, trávo  zlá, vrať  mi  můj ruměnec!"
A na to travička panence vyčítá:
"Vrať mi dřív zeleň mou, kterous mi odňala,
vrátím ti, panenko, vrátím ti ruměnec!"
Dlouho se hádaly, tuze se vadily;
nakonec před kadim tak tak se smířily.

Einst schlief ein Mädchen ein, schlief ein im grünen Gras,
da nahm das Gras dem Mädchen die Wangenröth';
dem Gras das Mägdelein nahm seine grüne Farb'!
Als nun das Mädchen d'rauf wachte vom Schlafe auf,
da schalt es mit dem Gras, führt' es zum Richter hin:
"Gieb zurück, böses Gras, mir meine Wangenröth'!"
Antwortend nun das Gras spricht zu dem Mägdelein:
"Gieb mir die grüne Farb', die du mir heimlich nahmst,
dann geb' ich allsogleich dir deine Wangenröth'!"
Lange noch stritten sie, klagten sich beide an;
endlich vom Rath des Richters versöhnt, schieden sie!

Nezapomeň, družičko má, nikdy,
kteraks na mém klíně plakávala,
slzy roníc mně si naříkala:
"Bůh nebeský trestej každé děvče,
jež mládencům na upřímnost věří!"
Jaké nad námi prý nebe bývá,
brzy jasné, brzy zatažené,
taká upřímnost je mládenecká.
Líbá-li tě, praví: "Vezmu si tě!"
Zulíbal–li: "Jenom vpodzim čekej!"
Podzim-li tu: "Jen co zima mine!"
Zima mine, jaro nové kyne,
a on vše zas, znova říká jiné!

Ach, vergiss nicht, du mein liebes Mädchen,
wie auf meinen Knieen oft du geweint,
voller Thränen klagtest du mir mit Schmerz:
Gott selbst wird ein jedes Mädchen strafen,
das noch an die Treu' des Knaben glaubet!
Wie der Himmel wandelbar sich zeiget,
jetzt so klar, dann wetterdrohend wieder,
ach, so wandelbar ist seine Treu'.
Küsst er dich, dann spricht er: "Nur du bist mein!"
Nach dem Kusse kannst bis zum Herbst du warten!
wenn der Herbst kommt, bis zum nächsten Winter,
nach dem Winter wird der Frühling kommen,
und dann anders, wieder anders hat er sich besonnen.

Přání svá, duše, zasázej,
k sadu pak pilně docházej;
žlutý-li vzejde měsíček,
tož mne, má milá, oplakej;
bílá-li vzejde bazalka,
to ke mně večer docházej;
modrá-li vzejde fialka,
budem se líbat, má milá!

Pflanze die Wünsche deiner Seel',
komm jeden Tag dann hin zur Stell':
steht dort die Tulp' im gelben Kleid,
deutet sie Abschied's-Thrän' und Leid;
zeigen sich weisse Nelken dir,
komm' jeden Abend dann zu mir;
doch wenn ein Veilchen dort gedeiht,
will ich dich küssen allezeit!

Brodí se panenka, brodí,
přes ty troje vody,
tváře se jí červenají,
bělají se nohy.
Za ní mladík na koníku,
a ten se jí směje:
"Broď se, broď se, má panenko,
přece budeš moje!"
Kdybych to věděla, můj milý hochu,
tvá že jistě budu,
mlékem bych se umývala,
abych byla bílá,
růže květem utírala,
červenější byla,
hedvábím se opásala,
abych svěží byla!"

Watet ein Mägdelein, watet so eilig 
durch das kühle Wasser;
ihr Auge glänzt, roth ist die Wang', 
weiss sind ihre Füsse.
Hinter ihr zu Ross' ein Jüngling, 
der ihr lachend zuruft:
Wate eilig, liebes Mädchen,
mein wirst du doch werden!
Wenn ich nur wüsste, dass du mir bestimt bist,
du mein Herzgeliebter, waschen 
möcht' ich mich mit der Milch,
um schön weiss zu werden, 
Rosendüfte möcht' ich athmen,
um stets roth zu bleiben, 
und mit Seide mich umgürten,
um behend zu bleiben.